Ahoj všichni, jak se máte?

Poslední dobou neustále přemýšlím nad láskou. A přemýšlím nad ní tak moc, že jsem se o tom rozhodla napsat. Tento článek asi bude dlouhý, tak pro čtenáře doporučuji udělat si čas a v klidu si ho přečíst :)


Něco tu bude o mně a něco o tom, jaká láska je a jaká by asi měla být. Dobře spíše bude o mně.

Není to dlouho, co jsem začala přemýšlet nad svým věkem a lidmi v mém okolí. A nejen v mém okolí. Všude kam se podívám vidím páry v mém věku, kteří jsou spolu už delší dobu a moc se milují. Někteří jsou spolu několik měsíců, někteří pár let a  Někteří už mají i miminko.
 Já tedy nad miminkem zatím nepřemýšlím, ale nad tou láskou samozřejmě ano. Přijdu si jako úplný vyděděnec ze společnosti, ale všechno má svůj důvod že?

Lásku člověk potřebuje. Potřebuje ji cítit a mít někoho, kdo nás bude milovat, opečovávat a chránit. Potřebujeme lásku rodičovskou, kamarádskou, ale i lásku tu "pravou" / "levou". a tu já postrádám,

Moje kamarádka mi volala s jejím přítelem. V tu chvíli jsem byla ráda, že jsem sama, když se handrkovali a škádlili, ale o nějakou tu chvíli později jsem si uvědomila, proč já tohle vlastně vůbec nemám? Povím vám příběh...nechci ho psát o sobě, tak ho napíšu ve třetí osobě, bude to lepší pro mě a možná i pro vás..

Jednou ji někdo moc ublížil, aniž by chtěl. Byl to moc hodný kluk, který prostě jen nebyl připraven na vztah. Akorát si to uvědomil po pár měsících vztahu. Ublížil ji a ona se zřekla lásky na dlouhou dobu. 
Uzavřela se do malé bublinky plné necitu a samoty, aby ji už nikdo nikdy neublížil. Nechtěla cítit tu bolest, kterou stále měla v srdci. Chtěla zapomenout a posunout se dál. Jenže ta bublina ji to nedovolila. Jen rodina a přátelé se mohli dostat skrz bublinu.
Jakmile šlo o muže, ti zůstali v té bublině a k citům se nedostali. Bublina byla moc silná a dívka byla moc slabá na lásku. 

Jednou ji někdo ublížil a ona už nechtěla milovat, protože milovat bolí. 
Bála se milovat, aby ji někdo neublížil tak, jako on.
Neuvědomila si ale, že lásku člověk potřebuje. člověk potřebuje milovat a být milován. Ať už to bolí/nebolí. Postupem času se z jejího srdce stala kostka ledu. Hodněkrát si namlouvala, že nechce vztah. Že ho nepotřebuje a chce si jen užívat. Ale pravda byla opakem. To jen ten strach ji držel zpět.

Po nějaké době si ještě uvědomila, že nemůže být v té bublině napořád. Musí dávat šance a třeba se té šance někdo chopí a udělá ji tou nejšťastnější ženou... a z ledu vykvete růže. Růže plná vášně. Růže plná krásy a lásky. Slunce zahojí rány, čas odvede strach a láska zasadí semínko, ze kterého vyroste ta růže. Ona se přestane bát bolesti a ztráty.. a JEDNOHO DNE bude říkat svým dětem, že první láska většinou vždy bolí. A JEDNOHO DNE v tu nejméně očekávanou dobu přijde někdo, kdo zahojí rány a ony budou opět šťastné. Jako to říkala její rodina. A rodina měla pravdu. čas hojí rány a JEDNOHO DNE se tu ten muž objeví! Snad brzy

Tak to byl ten negativní kousek z mé knihovny a já se už budu snažit psát něco hezkého. Alespoň jsem se vypsala a vy můžete vidět, jak na tom jsem... a taky je to pro ty, kteří se mě neustále ptají, jestli mám někoho na obzoru a proč vůbec nikoho nemám. A babi... Ne nejsem na holky!!!



moje motto, kterým už se dlouho řídím a je pravdivé. Všechno má svůj čas a všechno PŘIJDE v ten správný čas. Musíme jen vytrvat.

V jednom filmu jménem walk to remember jedna dívka říká čast z bible. Já bibli nikdy nečetla a asi nikdy nepřečtu, ale tahle část mě opravdu zaujala a proto vám ji teď napíšu.

láska je trpělivá, laskavá, nezávidí. Láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Láska nikdy nezanikne. 

krásný co? taky si říkám.

Jak říkám já... láska přijde nečekaně, láska přijde v ten správný okamžik a nemůžeme ji hledat. Ona si nás najde sama. Možná později a možná dříve. Možná navždy a možná jen na dobu neurčitou. Někdy se hold musíme ponaučit před tím, než přijde ta pravá.. Jak říká prababička, až přijde ten od Berouna. Lepší nepospíchat a nevyhledávat v každé louži. Lepší je počkat si na jezero.. nebo oceán... Ale občas ty malé louže nám dají ponaučení, než přijde to velké boom!!

No a jak jste na tom s láskou vy? Co si o ni myslíte? pište do komentářů !!

Bála jsem se milovat. Bála jsme se ztratit. Jednou jsem se popálila a ty rány se ještě trošku hojí. Ne láska, ale strach! Ale pracuju na tom! Už se nebojím. Jsem natěšená. Natěšená na tu velkou lásku, co přijde.

Tak co srdcový muži.. kde jsi? Až mě najdeš a já najdu tebe, měj se mnou prosím trpělivost.

S láskou Baru Rose 🌹