Nikdy nebudu mít úplně uklizený pokoj, beze menšího bordýlku. Nikdy si asi nebudu stlát postel, jakoby na ni nikdo v životě neležel. Proč si stlát postel, když do ní zase večer půjdeme že jo? Protože nám to dodává pocit toho, že náš pokoj je krásný a uspořádaný. Já nejsem uspořádaná. Mám v hlavě takový bordel, že bych mohla žít na skladišti. 

Vždycky jsme byla ta, která u ničeho moc dlouho nevydržela. Že jo mami? Chudák mamka se mnou lítala všude možně. Mám tě ráda!! A mám ráda vás všechny babičky, dědečku, tati, bratře, Aničko a Kryštofe, kamarádi, můj pejsáčku, příbuzní... protože bez vás bych nebyla taková, jaká jsem dnes.

Mamka se mnou chodila na Aquabelly, když mě to nebavilo, chodila se mnou na aerobik.

Když i to mě přešlo, začala jsem dělat břišní tance, abych byla jako mamka. 

A když i to mě nebavilo, Zkusila jsem piano. To mě taky nebavilo. Keramika? nee. 

Ježdění na motorce, softball, balet.. nic. Co mi zůstalo je zpívání.

Jako má někdo tancování, někdo herectví, někdo psaní a někdo třeba box. Každý se dokáže uklidnit jinak. Já se ráda uklidním tím, že si zpívám. Zpívám o lásce, když mi chybí. Zpívám o bolesti, když ji cítím. Vyřvávám si hlasivky, když jsem naštvaná a zpívám si jen tak pro radost. Každý jsme jiný a každý z nás je originální osobnost. 

JSEM HOLKA, KTERÁ

Jsem holka, která má ráda spoustu věcí a neumí si vybrat jen jednu.

Jsem holka, která nikdy nebude mít jen jeden styl. Na co mít jeden, když můžu mít více.

Jsem holka, která není stálá a vždy chce po nějaké době změnu. 

Jsem holka, která si neumí vybrat jen z jedné věci, protože na světě je víc krás než jedna. (psaní, zpívání, kytky, vyrábění, vaření, cestování,..) 

Jsem holka, která jde do risku, než do jistoty. 

Jsem počasí. Stále se měním. Někdy nejsem slunečná, občas zatažená. Občas prším a občas ze mě lítají blesky. Občas svítím jako sluníčko a občas se mračím. Občas je mi teplo a někdy zase ne. Nikdo není dokonalý. Ani já nejsem. A nevěřím, že někdo opravdu dokonalý je. Máme své chyby, a někdy ty chyby jsou to nejlepší, co máme. 

Ve svém životě neustále hledám tu svoji osobnost. Tu svoji podstatu žití a hlavně sama sebe. Stále si dávám příklad z ostatních. Ať už je to to, co dělají, nebo jakou mají barvu vlasů a hlavně to, jaký mají život. Chvíli jsem si dávala příklad z ženy, která každý den cvičí a dělá yogu. Tak jsem to zkusila taky a světe div se, mě to absolutně nevyhovovalo. Nevyhovovalo mi dělat to samé dokola, nevyhovovalo mi poslouchat hudbu, která mi lezla na nervy. Prostě jsem si jen chtěla sednout někam do lesa, kde mě nikdo nenajde, obejmout strom a tam sedět nějakou chvíli a vyčistit si mysl od všeho, co se mi v životě děje. Věřte nebo ne, příroda má opravdu velkou sílu. Sílu, kterou si nedokážeme představit. 

PŘÍRODA LÉČITEL 

Bylo před maturitním plese a já onemocněla. Dostala jsem mononukleózu, kterou bych nikomu nikdy nepřála. Ani tomu, koho nemám ráda. I když mám ráda všechny. Každý je nějaký. Pár dní mě bolelo v krku, jako když máte knedlík, který se vám zasekl uprostřed krku. Potom začala horečka a bolest svalů. Chvilku jsem si říkala, že to bude jen nějaká chřipka, jenže pak jsem si to rozmyslela. Na pohotovosti se mi podívali do krku a poslali mě na infekční, kam jsem pak měsíc chodila každý den a pak jednou za půl měsíce. Byla jsem hotová. Stále jsem spala, nemohla nikam chodit, protože jsem byla oslabená a na učení k maturitě jsem neměla ani pomyšlení, jenže jsem to chtěla zvládnout. Nechtěla jsem nikoho zklamat, že bych maturitu nedala, nebo nedej bože k ní ani nedošla. Takže, když to šlo učila jsem se. Postupně jsem i začala přemýšlet(ne že bych nepřemýšlela, ale bylo to těžký), a vlastně mi docvaklo, že potřebuju jít ven. Byla jsem stále zavřená doma sama se sebou a dietama. Potřebovala jsem si odfrknout. A tak jsem začala tím, že jsem začala sázet kytky. Zasadila jsem si rozmarýn a tymián, jahody a bazalku. Přesazovala jsem kytky v baráku a všechno si narvala za okno. Jela jsem za babičkou, která bydlí u lesa a chodila na krátké procházky. Sedala si ke stromům a postupně pomaličku polehoučku se mi zvyšovala energie. Cítila jsem se, že můžu běhat... no nemohla jsem, ale cítila jsem se tak. Pomalu jsem se učila a vše si opakovala dokola. V hlavě jsem si říkala, že maturitu dám a budu zdravá.. A Maturitu jsem dala a po ní jsem se i uzdravila. 

Všechno je o hlavě. Já jsem pesimista se srdcem optimisty.. nebo naopak? to se nikdy nedozvím. U mě se to pořád střídá, ale když jde o něco vážného, nikdy nemyslím na to zlé. Já si to neumím připustit. Vždy si najdu něco, co mě posune dál. Ať už šlo o maturitu, řidičák, máminu nemoc, nebo jen o maličkosti, na kterých mi záleželo.. Nikdy jsem se nevzdala a šla kupředu. Třeba jako au pair... týden před odletem jsem neustále brečela, že nikam nejedu. Mámě jsem pomalu zakazovala mi balit kufr. Připadala jsem si, jako bych odjela navždy, a to teda ne. Po příjezdu jsem týden v kuse brečela a říkala, že prostě pojedu domu. Ale pak jsem začala uvažovat jinak. Říkala jsem si ještě 90 dní a přijede táta. Ještě 150 dní a přijedou babičky... a tak jsem to pořád tak říkala, až ty tři měsíce utekly jako voda a já absolutně nepochopila, co se stalo. 

Na druhé straně je zase věc, o které píšu nerada, protože se k tomu nerada vracím, ale napíšu to. Napíšu to, abych zase něco málo, víc pochopila o svém pesimismu. Měla jsem přítele. Šíleně jsem se do něj zamilovala, až nezdravě bych řekla. Když něco neklape, snažíte se najít chybu. Chybu, která třeba taky není. Slyšíte různé historky ostatních holek a přemýšlíte, jestli to třeba není ten problém. Já si vždycky představila, že mě opustí. Že mu nebudu stačit, a že se mnou nebude chtít být, protože...A ono to tak bylo. Po nějaké době to prostě ruplo a náš vztah skončil. Od té doby si nic nepředstavuji. Když dojde k něčemu negativnímu, obrátím list a jdu k něčemu jinému. 

To jsem teď trošku odběhla ode mě, ale zároveň to má něco do sebe. Stále píšu o nějakém kousku ze mě...tak třeba...

Nikdy nebudu mít úplně uklizený pokoj, beze menšího bordýlku.

Nikdy si asi nebudu stlát postel, jakoby na ni nikdo v životě neležel. Proč si stlát postel, když do ní zase večer půjdeme že jo? Protože nám to dodává pocit toho, že náš pokoj je krásný a uspořádaný. Já nejsem uspořádaná. Mám v hlavě takový bordel, že bych mohla žít na skladišti. 

Nikdy nebudu mít jen jeden vkus.

A nikdy.. nikdy. Ono se říká nikdy neříkej nikdy, ale já si opravdu nemyslím, že budu čistotná a bez chybičky. haha

STÁLE SE UČÍM

Učím se milovat

Učím se najít návod na žití

Učím se najít lék na blbosti

Učím se porozumět pračce. Protože jí je fakt sakra těžký porozumět. Jak jsem jako měla vědět, že když si dám nové červené šaty k špinavému prádlu a vyperu he, tak se mi bílé oblečení obarví? R.I.P mému novému setu od Victoria Secret. Tvoje blbost Báro, Sáro, Rose nebo jak se chceš jmenovat. 

Učím se poznávat kouzlo života

Učím se poznávat svět a hlavně se učím milovat sama sebe takovou jaká jsem. 

Vždycky jsem chtěla být hubeňoulinká, křehká dívka, která to umí se šminkama a obléká se jako topstar. Pravdou je opak. Nejsem hubeňoulinká, neumím zacházet s miliony štětců a jsem ráda, když si něco na ten můj ksichtík načmárám. Oblékám se tak, jak mě zrovna napadne a nehledám milion různých variant..Jo hledám, ale stejně si nakonec vezmu něco obyčejného většinou.

I přesto jsem tak nějak šťastná. 

Ráda chodím bez make-upu. Přijdu si, že lépe dýchám a nejsem tak těžká. Nečešu si vlasy každý den, i když to možná není dobře. Nejím pořád zdravě. Ráda se nacpu zmrzlinou a chipsama, když potřebuju.

Není návod na život, protože tím návodem jsme my sami. My jsme pánem svého života, tak šup, ať ho uděláme tím nejkrásnějším.

Dělejme to, co nás baví.

Nosme, co se nám líbí.

Malujme svůj život pestrými barvami

procestujme svět,

Buďme milovaní a milující

věřme, že to nejlepší ještě přijde

Zkoušejme nové věci

a buďme sami sebou!!

Snad tu zase máte něco, z čeho si trošku vezmete příklad a poznáte mě kousek z jiné stránky. To co jsem psala je více než pravda a ti, co mi psali, ať napíšu něco delšího o sobě budou spokojení tak, jak jsem já. 

Mějte se krásně a já se na vás budu těšit příští týden s videem z Chicaga! 💗