Rematch a návrat ke své rodince
února 02, 2018
Pokud jste nečetli článek o prodloužení, nečtěte tento jako první, protože to nebude úplně dávat smysl. Možná ano, možná ne, pro jistotu minulý článek ZDE
Takže.. jak jsem v minulém článku psala, prodloužila jsem s jinou rodinou o 6 měsíců. Prodloužila jsem u rodiny na Floridě, která má 2 děti (5ti letá Emma a 19 měsíční Wyatt).
Prodloužení pro mě bylo celkově velice těžké, jelikož jsem rodinu v Bostonu milovala a nikdy jsem s nimi neměla problém. Holčičky miluji a bylo smutné jim říct uvidíme se později, když jsem vlastně nevěděla, kdy to později bude.
První znamení, že to nebude fungovat u nové rodiny bylo, když mi zrušili let, u kterého jsem doufala, že ho opravdu zruší. I moje rodina v to doufala. Druhý let jsem měla hned další den večer. Přijela jsem ready na letiště, zaplatila 100 dolarů za nadváhu a let měl zpoždění skoro 3 hodiny, takže jsem na Floridu dorazila v 1 ráno. (teď vtípkuju, ale něco na tom bude)
Jaké byly moje první pocity
Vzhledem k tomu, že jsem na Floridu nebyla úplně připravená, nechala jsem pocity stranou a nic neočekávala. Bohužel jsem netušila, že ty pocity nebudou tak úžasné.
Přijela jsem do "města" kde vlastně nic nebylo, jen baráky a 3 jezera s krokodýli. Bylo tu pár obchodů asi 20 minut od baráku, ale nikam se člověk nedostal bez auta. Pokud jsem chtěla jet do nějakého centra, bylo to nákupní centrum s kinem asi 30 minut od baráku.
Tampa jako město (centrum) jsou dvě ulice, kde není ani človíčka s riverwalk (procházka okolo řeky) a to je vše. Jo a zapomněla jsem na hokejový stadion. To je vlastně celé centrum. Je to obrovský rozdíl, jelikož jsem v Bostonu měla spoustu míst kam jít, pěšky i autem... Velké město s velkým centrem, kde jsem to milovala.
Také moje první pocity byly, že nový host dad je skvělý chlap. Snažil se opravdu pomáhat, podporoval, snažil se řešit problémy, nelhal a nesnažil se zakecávat.
moje host mum byla trošku zakecávačka, milá, až moc opatrná, vše muselo být bez chemie, vše vysvětlovala 50x až mi to bralo celou energii na celý den, snažila se pořád vše omlouvat u její dcery, snažila se pomáhat...
Wyatt je maličkatý. Nemluvil, naučili ho znakovou řeč, takže vydával zvuky a odpovídal mi znakovou řečí, aktivní, roztomilej, trošku nerváček, závislý na rodičích, a uspávala jsem ho 40-90 minut. Protože ho rodiče naučili, že musí mít vibrační zařízení, uklidňující hudbu a musela jsem ho uspávat v náručí dokud neusnul, a pak jsem ho přendala do postele, kde se hned probudil a tak to šlo pořád dokola.
Emma je ďábel s prominutím. Ke mě byla příjemná 1 den ze 3. týdnů. čas s ní neutíkal a bohužel jsem se díky ní hodně trápila. Byla agresivní, když něco nechtěla dělat nebo nedostala to co chtěla, bylo to opravdu těžké. Ječela, že bychom ji slyšeli až do Prahy, mlátila okolo sebe, občas rodiče mlátila, kopala do dveří..... opravdu těžké. Jeden den se naštvala a mlátila mě, poškrábala mi ruce do krve a to byl moment, kdy jsem se rozhodla, že to v této rodině už nevydržím
moje důvody, proč jsem šla do rematch
Největší můj důvod byla Emma. Nemohla jsem ji po týdnu vystát. Velkou moji oporou první víkend byla její babička, která mi s ní pomáhala. Po týdnu odjela a vše začalo být horší a horší. Snažila jsem se na ni být hodná, pozitivní, nenutit ji do ničeho, ale zároveň být přísná, což bylo pro ni peklo.
další důvod byl, že jsem měla pokoj hned vedle dětí. Floridské baráky jsou jako z papíru. Slyšíte vše. I šustnutí papíru na opačné straně baráku. Nemohla jsem mít žádné soukromí, nemohla jsem spát, nemohla jsem dělat skoro vůbec nic. Byla jsem zvyklá poslouchat hudbu, koukat na filmy, mluvit s kamarády nebo přítelem a tady jsem vše musela mít ve sluchátkách a být tichá jako myška, jelikož malý Wyatt byl ve vedlejším pokoji hned vedle mé postele. Nechtěl jim spát a usínal v 10- 11 večer, probouzel se občas třeba ve 2 ráno a nechávali ho hodinu vybrečet, takže jsem byla vzhůru... Probouzel se občas v 5 ráno a už byl vzhůru až do šlofíka, takže jsem byla vzhůru v 5 ráno, což je teď na mě vidět, protože poslední týden spím skoro celé dny.
pravidla:
další můj důvod byli změny pravidel. Není to velký důvod, kvůli kterému bych šla do rematch, ale když už to tu vše vypisuju....
nesměla jsem nosit kraťasy, trička s výstřihem nebo, kde můžete vidět ramínka od podprsenky, trička kde je vidět kousek břicha...
auto mi řekli, že smím používat kam chci, jen že nesmím jezdit úplně nějak daleko jako do jiného státu (jsou to 4-5 hodin). Když jsem dorazila, bylo mi řečeno, že jim musím říkat kam jedu, aby mi řekli, jestli tam smím jet nebo ne. Ale spíše ne. Směla jsem jet jen v okolí Tampy.
další:
neustálé vymlouvání. Každý den jsem host mum říkala, jaká Emma byla. Jak se chovala, co dělala, co jsme dělali. Bohužel každý den byl stejně těžký, stejné chování a dostalo se mi stejné odpovědi. Je to po vánocích a Emma se musí vrátit do denního programu. (co dělá každý den). Že prý vánoce byli těžké a ona byla princezna, protože má jen bratrance atd. atd... tohle jsem slýchala každý den 3 týdny.
Bylo mi také řečeno, že Emma je moc hodná a nezlobí. Po příjezdu to bylo jinak. Bývalá au pair mi napsala, že je skvělá a občas zlobí. Ale jen občas. Po mém příjezdu mi řekla pravdu.
Takže to je vše o mých důvodech. Možná ode mě není hezké tohle psát, ale rodina se o tom nedozví a vy alespoň máte nějakou představu o tom, jaké to pro mě bylo a jaké občas rodiny nebo děti jsou.
rematch
Rozhodla jsem se jít opět do Risku a zkusit najít jinou rodinu. Rozhodla jsem se nezůstat někde, kde nejsem šťastná a šla zkusit opět najít svoje štěstí
Do rematch jsem chtěla jít v polovině mého druhého týdne, ale chtěla jsem malé dát ještě nějakou šanci, kterou úplně zabila, když mi rozškrábala ruce a mlátila mě. To byl pro mě konec a rozhodla jsem se jít pryč. Bylo mi jedno kam, kdy, v kolik.. Jestli pojedu domu do Česka nebo najdu jinou rodinu... Prostě pryč.
Ve středu jsem měla velký rozhovor s rodiči, kteří se mě vyptávali jak se cítím, jak to jde s Emmou, a jak mi mohou pomoci. Vše jsem jim řekla. Řekla jsem jim, že nejsem šťastná, že mi nejde pomoct protože jsem už vše na Emmu vyzkoušela, a netuším co dalšího dělat. Dostalo se mi odpovědi od host mum.... musíš tomu dát více času, Je to kvůli vánocům, byla nemocná a pořád to samé dokola...
Ve čtvrtek jsme si šli znovu promluvit a rodina mi řekla, že se rozhodla odejít z programu a já jdu do rematch. (změnit rodinu). V tu chvíli jsem byla nejšťastnější člověk na planetě. Chtěla jsem jim to říct v ten den taky.
Moje host mum mi řekla, ať si v pátek zabalím věci, uklidím pokoj a až se v neděli vrátím z Bostonu (jela jsem za přítelem a kamarády), tak budu bydlet u moji koordinátorky.
návrat ke stejné rodině
A V TEN DEN, ve čtvtek ráno, mi moje host mum z BOSTONU oznámila, že jdou také do rematch A MÁM SE DO BOSTONU VRÁTIT. Mám se k ním vrátit. Stala jsem se opět tou nejšťastnější Au Pair na celé planetě. Vracím se do svého druhého domova. Vracím se starat o své malé nejhodnější a nejúžasnější holčičky a jdu si užít mých posledních 5 měsíců v Americe.
Bohužel se nemůžu vrátit hned, jelikož si au pair, která je teď v Bostonské rodině hledá novou rodinu a nebere to nejlépe. Mé host mum řekla, že ji nenávidí. No věřili byste tomu? hrůza.
Takže mám 2 týdny volna. Bydlím teď u přítele a jsem ten nejznuděnější tvor na planetě 😄. Uklízím, koukám na seriály, čtu si a tak to je každý den. Je tu těžké něco dělat bez auta a nejsem milionář, abych si pořád brala taxíka.
Na závěr.. vše se vrací do normálu a já doufám, že poslední týden volna přežiju. Držte mi palce a krásný pátek 😊
PS: pardon za chyby, ale já je prostě po sobě nevidím. Kontrolovala jsem článek asi 10x.
0 komentářů