Sedím na trávě uprostřed ničeho, pro mě v neznámém státě a píšu vám tento článek. Je to skoro 2 měsíce od mého posledního. Asi mě nenavštívila ta správná písařská múza. Opírám se o strom a každou sekundu poslouchám motor kolemjedoucích aut. Vedle mě je obrovský kamenný plot a za ním stovky krásných slunečnic. A o tom dnes budu psát.

Žít v Bostonu není úplně lehké. 

Vlastně je to úplně primitivní, ale ne pro člověka, který postrádá krásu přírody. 

Postrádá potůčky, jezera, šum kvítí na loukách, vůně borovice a vlastně vůně kvítí vůbec.

U nás nejsou moc louky, a jestli jo jsem špatný vyhledávač. Něco jako kukuřičný pole, slunečnicový nebo už prostě jen pole takové u nás nenajdete. Máme tu trávu to jo, ta je všude, ale ne takovou, jakou bych já vyhledávala. Máme tu dlouhé láně 50ti odstínu zeleně, stromy, potůčky, ale není to takové, jaké bych vyhledávala. Asi jsem moc vybíravý člověk.

Co se jedná kamarádů kamarádek, naučila jsem se jednu věc. A to nikomu nedůvěřovat, na nikoho se nespoléhat a i přesto, že se snažím najít jen na člověku pozitivní věci, i když je člověk úplný pesimista, jednou se stejně ukáže, že ty negativní věci vyplynou na povrch.

Rozdělení au pairs

1) Máme tu Mexičanky, které nejraději proflámují celou noc a cestování je pro ně většinou neznámá věc.

2) Máme tu Němky, které si hledají Němky na jejich šprechtění a holky z jiných národností je pro ně něco jako španělská vesnička. Neznámo

3) Máme tu Colombijky, Brazilky a další Španělsky hovořící tvory, které zajímá jen španělština a to, kdy se tady provdají za nějakého amerického Boye.

4) Pak tu máme Francouzsky. Docela milé většinou elegantní slečny, které jsou bohužel stejné jako Němky.

5) No a v předposlední řadě tu máme Číňanky, Japonky atd., kterým angličtina moc nejde a přesto, že se nadevšechno snažíte domluvit, stejně to moc nevyjde.

6) No a Češky. Tvarohové, makové povidlové. Některé stojí za to, některé ne. Já osobně znám asi 8 češek, z toho se asi se třemi bavím. Je nás tu mnohem mnohem víc, ale problém je ten, že když už se tady au pairs najdou, chtějí trávit čas jen spolu a další au pairs už jsou jen na někdy.

Neříkám, že to tak u všech au pairs platí, samozřejmě, že každá holka všech národností není stejná. Já mám třeba kamarádku Mexičanku. Spíše jen na playdate s dětmi, protože většinou tráví svůj čas s přítelem nebo mexickými kamarádkami, ale o tom vlastně tenhle článek není, jen jsem vás chtěla dostat do Au pairského klubu.

Článek je o tom, jak jsem si takhle sama vyjela na výlet do neznámého státu za krásou přírody.

Vzhledem k tomu, že tu na kamarády/ky moc štěstí nemám a tento víkend nikdo neměl moc čas, rozhodla jsem se, že si nebudu kazit víkend tím, že budu doma a zajedu si sama se svými myšlenkami na výlet do Connecticut. Kdo to neví, sbírám si vzpomínky pokud možno z každého státu v US. Moc mi to zatím nevychází, ale co už. Hlavní je, že jsem se sem do Ameriky dostala a měla možnost vidět vůbec něco..

Včera večer jsem byla u svého Amerického kamaráda na vesnici, kde to vypadá přenádherně. Žádné pouliční lampy, žádná kolona a spousta aut, klidná ulice, krásný barák s verandičkou a výhledem na zahradu a já si uvědomila, jak mi tento klid strašně chybí. Vždy když jsme měla nějaké psychické problémy, byla v nervu, ať už z maturity nebo z žití, jela jsem za svoji babičkou na vesnici. Byl tam klid, příroda, ptáčci zpívali a já byla šťastná. Tady z těží najdete na terase klid. A já ho našla včera u kamaráda s šálkem čaje, který mi uvařil a s dávkou pozitivního myšlení a jeho hraní na piáno.

V ten moment jsme si i uvědomila, že každý srpen tohoto času jezdím s druhou babičkou na týden na Šumavu, kde chodíme na procházky do přírody, tak jsem se rozhodla na den si udělat krásný den v přírodě a vyjela na slunečnicovou farmu v Connecticutu asi hodinu a půl od Miltonu.

Sice mi dnes počasí vůbec nepřeje, jelikož je zataženo a krásné kytičky mi koukají do země a vůbec nejsou šťastné chudinky. Ani se jim nedivím. Je šíleně dusno a zataženo…

I přesto, že jedu sama a nikoho tu nemám, s kým bych si tu povídala, já si to náramně užívám. Zpívám si v autě písničky nahlas, povídám si s vlastními myšlenkami a přemýšlím, co budu nadále dělat. Jsem v krásné přírodě obklopena tří metrovými slunečnicemi, které si asi na tajňáka utrhnu (jsem šílená v trhání kytek. Škubu úplně všechno), a mám čas na to vám napsat tenhle kilometrový článek. A jim zmrzlinu!!

Co se mi moc líbí tady v Connecticatu, člověk by neřekl, že když přejede hranici státu něco se změní. Ale ono tomu tak je. Jen co jsem přejela hranici, stát byl najednou jinak zelený. Nekecám. Úplně jiný odstín zelené, najednou vše bylo plný polí, zeleně, stromů, ale nebe bylo pořád stejně zamračený!! Asi je ze mě smutný, jaký jsem osamělý člověk.

Abych se dostala ke slunečnicím. Pro mě je to nádherná rostlina. Přenádherná kytička plná energie, radosti a krásy. Každý by měl být občas jako slunečnice!

A pokud ne, kde se právě teď nacházím jsou 2 obrovské slunečnicové láně, či jak se tomu říká a lidé, kteří to vlastní tu dělají festivaly a dokonce na podzim slunečnicové sirupy a zmrzliny. A pro veřejnost cestičku do ráje. 

Dobře tak ráj to zase není, ale pro milovníky přírody ano. Je tu vyhrazena cesta mezi slunečnicemi, aby se šel každý podívat. A ten kdo to vlastní musí být obzvlášť vtipálek, protože udělal slunečnicím obličejíčky. Haha

A na co se máme těšit?

Příští měsíc pravděpodobně navštívím washington DC a pokud budou penízky tak možná i Chicago.

Blíží se podzim, což pro američany znamená příprava výzdob, díkuvzdání a Halloween.

V první řadě se tedy blíží výzdoba a změna barviček v přírodě. O Massachusetts se říká, že je to nejkrásnější stát na podzim. Hodně lidí sem jezdí právě na podzim podívat se na barevnou přírodu. Kamarád mi včera říkal, že zbarvení listů, a to že jsou barvy tak pestré je díky horám. Jelikož je tu většinou vše pokryté kameny, šutříky a písek tu moc nikde nenajdete, stromy se díky tomu tolik zbarvují. Nevím, či je to pravda, ale je to chytrý kluk, tak asi jo …

V poslední řadě vám chci oznámit, že jsem se rozhodla prodloužit o 6 měsíců. Jo já vím, možná jsem vám psala, že za rok se uvidíme doma, ale všechno se mění. Abych pravdu řekla, jsem ráda, že jsem ten názor změnila. Ne kvůli tomu, abych tu byla více času, a kvůli tomu, že se mi nechce domu. Ale uvědomila jsem si, jak ten čas strašně utíká, a i přesto, jak vše skvěle plánujete, vše vám nevyjde. A proto tu chci zůstat o kapánek déle… Abych stihla vše a neměla výčitky svědomí. Vím, že kdybych po roce jela domu, budu litovat, že jsem neprodloužila. A když prodloužím, svůj rok už jsem splnila a kdykoliv se můžu sebrat a jet domu 😊

A vy se ptáte co vše bych ráda navštívila atak zaplnila svůj papír přání?

tady to máte

Jízda na koni

Vidět delfíny

s. Carolina

Georgia

Texas

Vancouver kanada

California

Washington DC

Chicago

Colorado

Oregon

Jít na koncert

Disneyland

Vidíte? Není toho málo a pokud mi to budete přát, třeba mi to i vyjde.

Úplně poslední věc.. rozhodla jsem se dělat náramky. Zatím čekám, než mi přijde vše, co potřebuji, ale rozhodla jsem se zase dělat to, co mě baví. Až bude vše ready, ukážu vám nějaké výrobky, a když budete hodný a přející, třeba se k vám nějaký dostane!

Mějte se krásně a přenádhernou neděli vám přeji. Já zase frčím tak pa