Poslední dárek, před tím, než jsem odjela byl pro moji kamarádku hrníček s tímto nápisem.

           V překladu: nejlepší přátelé se nikdy neoddělí, možná dálce, ale nikdy v srdci. 

a toto stále platí. 

Trošku jsem se bála, že naše přátelství lehce uvadne, nebo, že se přestaneme kvůli dálce a časovému posunu bavit, nebo že už to nebude takové, ale ono je to snad ještě lepší a silnější. 

Jak se říká, dálka je zkouška přátelství a já si myslím, že díky dálce je naše přátelství daleko silnější a obě víme, že nikdy neuvadne. Ono člověk neví, co se může stát, jestli si náhodou nějaká z nás nenajde ještě lepší kamarádku, protože v tu chvíli ani jedna nikoho nemá, ale dobře víme, že ať si budeme hledat kohokoli, vždy budeme mít jedna druhou. 

Anička není jen moje kamarádka, tedy nejlepší kamarádka, je to můj člen rodiny. Je jako moje sestra, moje ochranné křídlo, moje kamarádka do pohody nepohody, můj parťák na blbiny, moje pomocnice a moje opora. A to já jsem pro ni snad také. 

Vím, že dálka je šílená a já tu pro ni nemůžu být stále, což se snažím, ale:

Nemůžu přijít a obejmout ji. 

Nemůžu si s ní zajít na kafe.

Nemůžeme jít na Vyšehrad a kochat se pohledem. 

Nemůžeme jet na výlet a dělat super blbiny.

Ale kdekoliv ona je, já tam jsem s ní. 

Já jsem s ní při jejích zkouškách na vysoké škole

Já jsem s ní, když se necítí dobře.

Já jsem s ní, když je smutná i veselá, a tak to taky zůstane. 

Nepíšeme si úplně často, ani nevoláme, někdy si posíláme hlasové zprávy, abychom se slyšely a zjistily, jak se ta druhá má, ale nejvíce je, že o sobě stále víme. 

Co jsem vám chtěla napsat je, že s Aničkou máme spolu skvělý vztah a máme rády skoro stejné věci. A tak jsme si slíbily, že si často budeme psát dopisy. 

Včerejším dnem mám od ní myslím, že sedmý dopis. Je to nádherný pocit, že si na vás takto někdo udělá čas a napíše vám pár řádků o sobě, cítíte papír na který psala a její pocity. Je to více osobní a to se nám líbí. Víte, papíry a propisky tu stále budou, přeci jen už to tu je velice dlouhou dobu. Ale co facebook? co jiná zařízení? já si raději za dvacet let sednu a vytáhnu box s dopisy a přečtu si je. Stále budu cítit ty pocity a vidět její písmo. 

S Aničkou se znám od základní školy. Poznaly jsme se, když se naše třídy slučovaly dohromady. Hodně jsme si rozuměly a začaly spolu trávit hodně času zpět. Když se na to podívám zpětně, byl to ten nejlepší člověk, kterého jsem mohla potkat a já jsem za to velice vděčná. 

Chvilku jsem nebyla dobrá kamarádka, za co se moc omlouvám a teď mě to moc mrzí. Ale naštěstí jsem to zjistila včas a mohla vše napravit. A od té doby jsme nerozlučné. A tak to snad bude napořád !!

Prožívaly jsme vše spolu. 

Taneční...

Maturitní ples

Rosteme do krásy 

Maturitu

Jsem vděčná, že jsem ji mohla poznat a můžu být její kamarádka. 

Dvacet let od teď, se podívám zpět a budu vzpomínat na to, jak jedna osoba mohla proměnit můj žal v úsměv a najít tak jednoduchá slova, která mě udělají šťastnou. Jak jedna osoba probudila mé myšlení a motivovala mě, když jsem ztrácela naděje a mě samotnou. Jak jedna osoba si nechala promokřit své rameno od mých slz po každém rozchodu, každé hádce, každém pádu... Tato osoba mi pomohla vybrat každé rozhodnutí u věcí, které jsem si vymyslela, a ví kdo doopravdy jsem, i když já to občas nevěděla. A ta osoba jsi ty Aničko.  (mami ty taky samozřejmě 💋)

Děkuji ti za každý den a každou minutu, kterou tu pro mě jsi a já se nemůžu dočkat, až se zase uvidíme a budeme moci jet na naše výlety. 💓

 A ať si lidé o našem kamarádství říkají cokoliv, mě je to úplně jedno. Já mám tebe, ty máš mě a hotovo.