Toronto
května 30, 2017
Pátek byl poněkud krušnější než obvykle, protože jsme vyjížděly odpoledne a byly kolony, takže ani jedna vlastně nevěděla, v kolik k té druhé přijede a kdy dorazí ke mně domu.
Já jsem ráno nakupovala, pak jela s Genevive a Kat na gymnastiku, s gymnastiky domu a pekla štrůdl, jela dokoupit pár věcí, zabalila oblečení a jela pro Terku Č. 1, která na mě čekala v Newton. Mezitím Magda čekala na Terku č.2. až skončí v práci, dojede pro ni a pojedou ke mně. Je to všechno zamotané, ale hlavní je, že jsme se sešly a v 7 vyjely ode mně z baráku.
Asi 2x-4x jsme zastavily na benzínce natankovat, nebo na kafe, WC, pro vodu... No je toho víc. Já řídila od sedmi do cca jedenácti, pak řídila Magda od jedenácti do jedné, kde jsme zastavily na parkovišti, že půjdeme spát, jenže mě se nechtělo, takže jsem ještě řídila do 3:15, kde jsem zastavila na parkovišti 20 min. od hranic. Na parkovišti se spalo docela fajn, i když to teda není moje postel.
Ráno asi v 7 jsme zase vyjely, přejely hranice bez problému (překvapení) a zastavily se ve Starbucks na kafe a snídani. Pak jsme jely už jen hodinu a půl do Toronta.
Parkovaly jsme u hradu Casa Loma, kde je parkování na den za 10 dolarů a odtamtud šly pěšky do města.
Musím vám říct, že Toronto tedy není úplně nejzajímavější město... Čekala jsem ho více zajímavé, a že tam bude více míst k vidění. Což moc nebylo. Tedy město je krásně čisté a je vidět, že se o něj pečuje, ale mohly by tam udělat možná více atrakcí, nebo výstav, aby tam přijelo více lidí.
Cestou do Centra jsem viděla muzeum Baťa, ale na pohled mě nijak neoslovilo. Byl tu velký park, pár univerzit, milion Starbucks coffee a několik grafitů na zdech.
Kam jsme šly, tak to byla hezká čtvrť se srdíčky a věž. ukážu později
kkdyž jsme obešly první zastávku park, řekly jsme si, že Terka č.2. si půjde koupit lístek, jelikož ji to přes internet nešlo objednat a zajdeme si na oběd. Restauraci si bohužel už nepamatuji, ale vařily moc dobře a obsluhovali nás milí homosexuálové. Vlastně celá restaurace byla celá homosexuálních číšníků, ale byli super! Já a obě Terky jsme si objednaly nějaký ten alkohol a užívaly si hezkého počasí v TORONTU!
Poté jsme šly na menší (hodinovou) procházku k srdíčkům a zpět. Cestu jsme si zpříjemňovaly českými písničkami a hlavně otevřenou zlomeninou srdečního svalu! To nám šlo opravdu dobře! haha
Když jsme přišly od srdíček pomalu se blížil náš čas na věž. Můžu vám říct, že jsme se v životě tak nebála. Já se šíleně bojím výšek a toto pro mě byla obrovská zkouška odvahy, kterou jsem zvládla myslím, že dobře.
fotky před vchodem na věž
VĚŽ
My a další čtyři neznámí jsme přišli do místnosti, kde nás prohlíželi, dali nám dýchnout, jestli nejsme opilí, museli jsme si sundat náramky, řetízky, prstýnky, a pak jsme se museli obléknout do těchto červených obleků. Poté nám dali žluté popruhy, asi stokrát zkontrolovali a upnuli popruhy tak, že jsem se nemohla ani nadechnout. Což bylo dobře. Také nám kontrolovali boty, jestli je máme dobře zavázané, aby nám nespadly atak...
No a byly jsme ready. Vyjeli jsme výtahem do xy patra, kde na nás čekala Rachel a její parťák, kteří nás doprovázeli na naši cestu za odvahou a svobodou. Já jsem měla už na krajíčku a říkala si, že já blázen se jdu tak mladá zabít.. ostatní byli nadšení a holky docela nervózní.
Vyšli jsme ven a tam na nás čekala 356ti metrová výška a svěží vzduch. Nejprve jsme šli pomalinku po cestičce a pak to začalo. Museli jsme jít na úplný okraj a dívat se dolu na ten krásny výhled, (pro mě krásný asi tak 10 minut nebyl, jelikož jsem myslela, že strachy zešílím), poté jsme se museli otočit zády a lehnout si (popruhy nás držely) a nejhorší pro mě bylo naklonit se na lano a dívat se dolu) Prostě si stoupnete na okraj a děláte, že házíte šipku (akorát vás lano zachytí a vy koukáte obličejem přímo 356 metrů dolu. (hračka žejo)
No a na konci této lekce nás čekalo focení, video a nakonec i krásná památka v podobě certifikátu :)
Cena: 260 dolarů
památka: zážitek, video, "certifikát"
Abych nezapomněla cestou na věž jsme se stavili i na místě, kde je veliký nápis TORONTO, který v noci svítí. Je to asi 20 minut od věže.
Cestou k autu, jsme vzaly podle GPS, protože jsme byly vyšťavené ze spaní v autě, unavené z řízení (já a magda), unavené z chození a už jsme zase chtěly jet za hranice. Tedy Magda, protože je tu druhým rokem a byla nervózní, jestli ji pustí zpět do USA.
V noci okolo jedné ráno jsme přejely hranice a dostaly se do motelu, kde jsme přespaly a druhý den jely přes New York domu, kde jsme udělaly zastávku na vodopády.
Výlet jsme ukončily okolo desáté hodiny večer. Všechny jsme si přivezly krásný zážitek z Toronta, alergii a já navíc asi sedm puchýřů na noze z nových bot a pravděpodobně lehkou chřipku. Nojo jak říká máma, nemám chodit oblékána jako na motýli.
0 komentářů